Název: Mengeleho děvče
Originální název: Mengeleho děvče
Žánr: historický román
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 376
ANOTACE: „Každý večer, když myslím na své milované, kteří už nežijí, se ptám sama sebe: Jak jsi to mohla přežít? Sama nevím. Bylo to opravdu jen o štěstí a o náhodě." To jsou slova Violy Stern Fischerové, ženy, která přežila Mengeleho pokusy, čtyři koncentrační tábory a nakonec nacistům utekla.
Ta hrozná doba dala vzniknout mnoha příběhům. Příběhům o odvaze, statečnosti, laskavosti, a obětování se, ale i o nenávisti, podlosti a hrůzném ponižování jiných lidských bytostí. Příběh Violy Stern Fischerové je však výjimečný i mezi nimi všemi.
Nejen že přežila peklo táborů smrti a našla v sobě sílu na riskantní útěk - ona dokázala i víc. To díky ní chytili brutální dozorkyni z Birkenau. Po válce se náhodou setkala se svou velkou láskou. S mužem, o kterém roky nevěděla, zda ještě žije. Ale nakonec se vdala za jiného. Za rytíře. Za skutečného novodobého rytíře, který získal toto vyznamenání od francouzského prezidenta za statečnost v boji po boku Spojenců.
Viola Stern Fischerová po letech svěřila své vzpomínky reportérce Veronice Homolové Tóthové. Tato kniha zaznamenává její osud i osudy dalších lidí, kteří by nikdy neměli být zapomenutí.
OBÁLKA KNIHY: Na obálce knihy se nachází fotografie malé Violy a její kartotéční lístek z Ravensbrücku. Právě obálkou mě kniha zaujala. Obálka napovídá, že nepůjde o žádný klasický příběh.
O ČEM KNIHA JE: Viola je mladá dívka, která má celý život před sebou. Alespoň to si myslí do té doby, než přijde válka. Žije s rodiči a dvěma staršími bratry v Lučenci. Má také svého domácího mazlíčka, pejska Bundžiho. A v neposlední řadě prožívá svou první velkou lásku. Ale pak přijde to, co nikdo nečekal... Židé začínají být utlačováni. Viola se postupně dostává se svou rodinou do ghetta. Tam žijí pouze v jedné místnosti a soužití s ostatními není vůbec jednoduché. Následně její bratři odcházejí na nucené práce a později se i ostatní z rodiny dostávají do transportu do Osvětimi.
Po příchodu do Osvětimi je oddělena od svých rodičů, to ještě netušila, že její rodiče byli ihned posláni do plynu a zemřeli. V Osvětimi se seznamuje s Annou, která nebyla v táboře žádným nováčkem a do všeho Violu zasvětila. Violu si pro své pokusy vybral dokonce sám Mengele, který na mladých dívkách prováděl gynekologické pokusy. V knize je také popisováno, jak prováděl pokusy na dvojčatech. Jednomu dvojčeti ubližoval a sledoval reakce toho druhého. Dvojčata k sobě také přišil, jedno z dvojčat však zemřelo a druhé zemřelo poté, co chytilo sepsi. To je jen část toho, co se v Osvětimi za zdmi pokusné laboratoře odehrávalo.
Viole se podařilo vyváznout z Osvětimi živé a dostala se do dalších tří koncentračních táborů. Nakonec se jí podařilo přežít i pochod smrti a utéct. Ještě jednou se setkala se svou první velkou láskou a dokonce se jí podařilo chytit jednu z dozorkyň z Osvětimi.
Dívala jsem se na maminku, jak stojí v té druhé skupině, kde jsem ještě před chvílí byla s ní. Když dokončili selekci, na levé straně bylo několik desítek lidí. Muži, staří, rodiny s dětmi. Selekce skončila. Mengele odešel.
MŮJ NÁZOR: Dlouhou dobu jsem si chtěla přečíst další knihu z válečného období. Všichni mi říkali, že kniha je drsná, ale krásná. Nezbývá mi než souhlasit. Knihu jsem přečetla skoro jedním dechem. Píšu "skoro", protože jsem si občas, hlavně v pasážích, kdy byly popisovány Mengeleho pokusy, musela prostě dát pauzu. To, co je lidská bytost schopna udělat jiným lidem, je naprosto zdrcující a odporné. Nechápu, jak někdo mohl být tak krutý. Takové příběhy zní až neuvěřitelně, i když člověk ví, že se to bohužel dělo. Proto mi nezbývá nic jiného než k lidem, kteří tyto útrapy přežili vzhlížet s respektem a pokorou. Obdivuji všechny, kteří se i přes to všechno dožili vysokého věku a třeba, jako právě paní Viola, měli i děti. Je to zázrak. Tento příběh byl dojemný, úžasný. Nejednou jsem u něj uronila pár slz. Určitě ho doporučuji naprosto všem, kterým není tato tematika lhostejná. Za mě jedna z TOP knih.
