Zdravím! :)

V minulém díle jsme navštívili útesy Seven Sisters a městečko Brighton. Dnes se podíváme na třetí den strávený ve Velké Británii (čtvtý den od počátku cesty). A kam jsme se vydali tentokrát?

4. DEN - STONEHENGE, WINCHESTER

Po snídani, ke které jsme měli opět tousty a čaj s mlékem, nás naše "hostmum" odvezla opět na "meeting point". Cílem naší cesty byla tentokrát světoznámá památka Stonehenge. Cesta z Londýna ke Stonehenge trvala přibližně 2 hodiny. Autobus nás vyklopil na parkovišti a my jsme se přesunuli do Stonehenge Visitor Centre, kde jsme navštívili expozici. Viděli jsme tam například kostru člověka a rekonstrukci jeho obličeje. Venku jsme mohli navštívit původní chatrče a podívat se, jak to uvnitř vypadalo. Poté jsme nasedli do autobusu, který nás dovezl blíž ke Stonehenge. Okolo něj je stezka pro pěší, která je oplocená, aby se nikdo nemohl k unikátním menhirům (kamenným blokům) dostat. Stonehenge jsme obešli ze všech stran a vrátili jsme se zpět k autobusu.

Po návštěvě Stonehenge jsme se vydali do městečka Winchester, centra hrabství Hampshire. Ve Winchesteru jsme navštívili Winchesterský hrad, kde je k vidění např. kulatý stůl krále Artuše ze 13. století, který je na hradě umístěn od roku 1463. Jména rytířů kulatého stolu a krále Artuše jsou umístěna na okrajích desky stolu. Z hradu jsme pokračovali dál do centra, kde jsme viděli např. dům, ve kterém dožila své poslední měsíce spisovatelka Jane Austenová, která napsala např. díla jako Pýcha a předsudek, Rozum a cit apod. Jako výtvarnice jsem samozřejmě musela vyfotit i budovu s nápisem School Of Art. :)

Po přesunu k autobusu jsme se vydali na asi dvouhodinovou cestu zpět do Londýna. :) K večeru jsme se Žany ještě běhaly v naší čtvrti a hledaly nějaký fajn obchod, kde bychom mohly nakoupit nějaké dobroty jako Flapjacky apod. A co jsme zažili další den?

--- pokračování příště ---

Krásný den. :)

Andy

Zdravím vás, moji milí čtenáři! :)

Jistě jste si tady na blogu nebo na mém Instagramu všimli toho, že se potýkám s nadváhou a snažím se zhubnout. Nebudu vám nic nalhávat, je to již několikátý pokus. Dnes bych vás chtěla seznámit s celým svým procesem věčného hubnutí a nabírání...

O mém "JOJO" hubnutí

Ale abych začala hezky od začátku... Jako malé dítě jsem byla hubená holčička, která pravidelně chodila cvičit do Sokola. I proto dodnes umím udělat provaz. ;) Jenže "moje hubené období" se s příchodem puberty změnilo. Moje tělo se začalo zakulacovat, vyrostla mi prsa a k nim se přidaly samozřejmě boky a postupně i bříško. Už ve 13 letech jsem byla silnější než moje vrstevnice.

Na střední škole jsem pak nějakým zázrakem trošku zhubla, ale nikdy jsem nebyla taková ta klasická krásná holka, která váží 55 - 60 kg. Vzhledem k tomu, že jsem malinká, měřím pouhých 163 cm, je na mně vidět každé kilo navíc. Střední školu jsem opouštěla s nějakými 70 kilogramy.

Nejvíc kilogramů jsem nabrala při studiu na vysoké škole, kdy se sešel stres s konzumací alkoholu (to víte, plzeňské pivo dělá krásná těla) a nepravidelnou stravou. Do školy se nechodilo pravidelně, takže jsem ani neměla potřebu pravidelně jíst a dopadlo to tak, že jsem jedla třeba jen 2x denně, takže si tělo všechno ukládalo "na později". Došlo to až tak daleko, že jsem nabrala brutálních 30 kg. Já vím, je to děs.

Proběhlo několik pokusů, kdy jsem se snažila zhubnout, do Plzně jsem si nechala přivézt rotoped, začala jsem chodit na zumbu a na fitbox, snažila jsem se jíst zdravěji. Nic nepomáhalo, protože jsem díky škole byla permanentně ve stresu. Pak se mi jeden rok podařilo během tří měsíců zhubnout 5 kg, ale později jsem je zase nabrala. Prostě a jednoduše jsem se v tom plácala...

Po dokončení školy a nástupu do práce jsem se snažila zhubnout kvůli novému příteli, který se se mnou po 4 měsících stejně rozešel. Podařilo se mi zase pár kilo shodit, ale vzápětí opět nabrat. Teď už vím, že to nesmím dělat kvůli někomu jinému, ale především kvůli sobě. :)

Nalezení správné cesty

Loni v srpnu jsem přijela z tábora, kam jezdím pravidelně o prázdninách, zase o 2 kila těžší a řekla jsem si: "Dost! Takhle už to dál nejde!" Na konci srpna 2017 jsem brouzdala po netu a na Facebooku na mě vyskočila stránka příbramského K2hikingu, o kterém jsem psala ZDE. Už jsem se nechtěla cítit jako vepřová konzerva, a tak jsem se kousla a od září začala zase sportovat. Začala jsem si trošku víc hlídat, co jím, začala jsem hlavně jíst víc a pravidelně.

Můj jídelníček teď zahrnuje převážně:

• "Věř, běž, dokážeš."
• "Možná tam ještě nejsem, ale jsem blíž než včera!"
• "Neočekávej, že všichni porozumí tvojí cestě, hlavně pokud nikdy nekráčeli tvým směrem."
• "I cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krokem."
• "Vůbec není důležité, jakou rychlostí se posouváš dopředu. Vždy budeš o krok dál než ti, kteří jen sedí na zadku."
• "Je mnoho lidí, kteří ti budou říkat, že to nedokážeš. Jediné, co musíš udělat, je jít a říct: Tak se dívej!"

Po dlouhé době jsem se rozhodla zase napsat část deníku z Velké Británie. Tak se pohodlně usaďte a začněte číst. V minulém díle jsme byli v Madame Tussauds a nakonec jsme se ubytovali v rodinách. A co další den? Pojďme na to!

3. DEN - SEVEN SISTERS, BRIGHTON

Po probuzení a po snídani, která zahrnovala toasty a marmošku a čaj s mlékem, nás naše "hostmum" odvezla na "meeting point", kde jsme nastoupili do autobusu, kterým jsme se vydali směr Seven Sisters. Seven Sisters jsou křídové útesy u moře. Cestou jsme projížděli okolo nádherných historických staveb, stavby jsou naprosto jiného ražení než u nás v České republice, anglické stavby mě prostě naprosto uchvátily. Po příjezdu jsme se vydali směrem k majáku Belle Tout. Všude strašně foukalo, takže štěstí měl ten, kdo se teple oblékl. :) Poté jsme se šli podívat na pláž, kde jsme s dětmi hledali různé mušle, kameny a zajímavosti.










Ze Seven Sisters jsme se vydali do Brightonu. Nejdřív jsme navštívili dětské casino na Brighton Pier. :) Že bych z toho byla nějak odvařená, to se říct nedá. Ale jedno pozitivum jsem na této návštěvě přeci jen našla - po x letech jsem viděla svého kamaráda z dětství Tomáše, který shodou okolností v Brightonu žije. :) Byla jsem opravdu ráda, že takovou štreku od domova vidím někoho, kdo mi byl kdysi strašně moc blízký. Takové super setkání. Děti jsme nakonec pomalu z casina nemohli vykopat. :D Nechtělo se jim pryč. Nalákali jsme je jen na to, že se půjde do Primarku. :) A tak jsme vyrazili do centra. V centru jsme navštívili Poundland, kde mají většinu věcí za jednu libru, což je prostě boží. Poté jsme se vydali do Primarku, kde jsem nakoupila nějaké hadříky pro sebe, sestru, taťku i pro kamarádčina malého Tobíčka. :) Po nákupech jsme se vydali zpět k domovu. :)



Prožili jsme další plodný den a nezbývalo nám nic jiného než se těšit na ten další. A co mělo přijít? Návštěva unikátu Stonehenge a městečka Winchester. Ale tam se podíváme zase příště. :)

--- pokračování příště ---

Mějte se fajn! :)

Andy