Archive for července 2018

Název: Černooká

Originální název: Černooká

Žánr: psycho thriller

Rok vydání: 2018

Nakladatelství: Yoli

Počet stran: 288

ANOTACE: Viktorie je osmnáctiletá studentka, která žije zdánlivě normální život. Chodí na střední školu, řeší rozpory s kamarádkou a právě prožívá první lásku. Skutečnost je však jiná, než se na první pohled zdá. Před lety zemřela Viktorii matka a ona se s tím dosud nevyrovnala. Jednoho dne spatří v zrcadle záhadnou dívku – přízrak s černýma očima, který jí začne podsouvat zvrácené myšlenky. Kdo je tahle nevypočitatelná Černooká? A dokáže ji Viktorie porazit?

OBÁLKA KNIHY: Kniha mě zaujala svou obálkou, na níž se nachází dívka, která má v ruce u levého oka kus zrcátka / sklíčka, ve němž je vidět Viktoriino rozpolcení osobnosti - Černooká. Obálka je umně vyvedená, černobílou kombinaci doplňují ještě prvky červené. Je jednoduchá a přitom tak efektivní.

O ČEM KNIHA JE: Kniha Černooká je příběhem osmnáctileté Viktorie, které před devíti lety zemřela maminka. Dívka se zdá být naprosto obyčejná, chodí na střední školu, má nejlepší kamarádku, která se ji snaží seznámit s nějakým chlapcem, aby také prožila opravdovou lásku. Viktorie se však stále nevyrovnala se smrtí své matky, pořád jí chybí a často na ni vzpomíná. Jednoho dne v zrcadle spatří odraz sebe samé, jenže s uhlově černýma očima. Toto její imaginární dvojče, Černoooká, jí začne mluvit do života a podsouvat jí temné myšlenky. Viktorie navíc objeví dopis na rozloučenou od své matky, ten ji dovede až k tomu, že si sáhne na svůj vlastní život. Jenže tím se Černooké rozhodně nezbaví...

Pomalu se obrátím o sto osmdesát stupňů a pohlédnu mezi dveře. Nikdo v nich nestojí. S telefonem křečovitě přitisknutým k uchu udělám pár kroků k prahu, a vtom mě zaujme něco jiného, co vnímám rozostřeným periferním viděním. Můj odraz v zrcadle se ani nepohne. Střelím po něm očima. Sluchátko drží ledabyle, na rtech mu pohrává úsměv a odráží se v jeho očích. V jejích očích, které ale nepatří mně. Nemají bělmo, světle modrou duhovku ani jasně viditelnou zornici. Splývají v jedinou pohlcující čerň, z níž sálá cosi zlého.

MŮJ NÁZOR: Jak jsem psala již výše, Černooká mě zaujala svou obálkou. Jinak je to žánr knihy, po které bych nejspíš dobrovolně nesáhla. Úplně se to totiž vymyká mému oblíbenému fantasy a sci-fi. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem se do knihy celkem dobře začetla, protože autorka knihu napsala opravdu čtivým způsobem. Ze začátku byla kniha - tedy až na prolog - takovou tuctovou romanťárnou. Viktorie se z netýkavky stala postupně celkem fajn holkou, která konečně začala žít a zamilovala se. Tedy až do té doby, kdy se na scéně objevila Černooká. První polovina knihy byla taková vleklá, ta druhá však nabrala na obrátkách a už to jelo. Jeden zvrat za druhým. Černooká dostala ve druhé polovině knihy větší prostor, ukázala se nám tak schizofrenní osobnost Viktorie, poznali jsme ji z obou stran. Občas mi běhal až mráz po zádech. Kniha byla opravdu čtivá, možná jsem čekala trošku jiný konec. Ale na to, že tento žánr vůbec nečtu a že to byla autorky prvotina, musím říct, že mě kniha celkem mile překvapila. Rozhodně chci vyzdvihnout autorky styl psaní a její slovní zásobu, klobouk dolů před tebou, Aničko. Moc se mi líbily slovní obraty. Knihu hodnotím velice kladně, i když to opravdu není typ literatury, kterou normálně čtu. Myslím si, že kdyby kniha neměla tak vyvedenou obálku, že bych po ní pravděpodobně nesáhla, takže za obálku opravdu velké plus.