Zdravím vás! :)

Dneska vám povím, jak jsem oznámila Liborovi, že čekáme miminko.

Po ranním testu jsem tomu sama ještě nevěřila... Proto jsem se rozhodla, že po práci dojdu do lékárny a koupím si další těhotenské testy, abych se znovu ujistila, že jsem opravdu těhotná. 

V práci jsem byla jako na trní. Nejhorší je, že na sobě nemůžete dát nic znát, nemůžete to nikomu říct a pořád vám hlavou běhá ta věta: "Já asi budu máma!" Byl čtvrtek a těch pár hodin, které jsem měla v práci strávit, se neuvěřitelně vleklo...

Hurá! Konečně padla! Oblékla jsem se a vyrazila jsem směr lékárna. Koupila jsem si dvojbalení těhotenského testu, sedla na autobus a frčela ještě nakoupit do Billy. Cestou jsem se stavila v Pepcu, kde jsem si koupila delší nabíjecí kabel a taky dudlík. Řekla jsem si, že ho dám Liborovi jako dárek, když i další test bude pozitivní. No, jo, ale do čeho ho dám?! V Pepcu nemají krabičky, jen taštičky. Pak mě napadlo, že mám doma malou zelenou krabičku, ve které mám špendlíky a do níž bych ho mohla dát.

Vyrazila jsem k domovu. Doma jsem se přivítala s Liborem, potají si vzala jeden z testů a šla na toaletu. I druhý test vyšel pozitivně. Šla jsem tedy do pokoje, kde jsem našla krabičku se špendlíky. Vysypala jsem je do šuplíku a vyměnila je za dudlík. Vzala jsem nabíjecí kabel a zelenou krabičku a šla jsem do obýváku za Liborem. "Jééé, ty sis koupila ten nabíjecí kabel! Super!" řekl. "No, jasně. A tobě jsem taky něco koupila." odpověděla jsem a podávala mu krabičku. "Jééé, dárek?! Ten dárek jse pro mě? Ale je to nějaký lehký." Začalo otevírání krabičky, nastoupil nechápavý výraz. "Dudlík? Pro mě?" Chvilka ticha... "Nebo jsi... TĚHOTNÁ?! ... Ale vždyť jsi říkala, že jsi to dostala." vypadlo z něj. "No, to jsem si myslela taky... Ale jsem těhotná." vyndala jsem oba pozitivní testy a ukazovala jsem je Liborovi. Pak už to mělo rychlý spád... Slzy dojetí, objímání. A tak jsme spolu brečeli štěstím. ♥ Budeme tři! Budeme rodina!

--- POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ ---