Andy's diary - blog o všem, co mě baví a naplňuje
  • Na slovíčko
    • Kecy v kleci
    • O mně
    • Speciály
  • Recepty
    • Snídaně
    • Polévky
    • Hlavní chody
    • Saláty, zálivky
    • Pomazánky
    • Pečivo
    • Slané chuťovky
    • Dezerty, cukroví
    • Bez lepku
  • Zdravý životní styl
    • Hubnutí
    • Fotojídelníček
    • Cvičení
    • Oblíbené potraviny
    • Recenze potravin
  • Knihy
    • Recenze
    • Knižní přírůstky
    • Novinky
  • Domov ♥
    • Žiju si
    • Zahradničím
    • Vyrábím
    • Kosmetika
  • Kultura, cestování
    • Andy na tripu
    • Kde se najíst
    • Kde se ubytovat
    • Filmové recenze
    • Doporučuji
    • Moje tvorba
  • Mateřství ♥
    • Těhotenský deník
    • Jsem máma
  • http://andysdiarycz.blogspot.com/search/label/T%C4%9Bhotensk%C3%BD%20den%C3%ADk
Na 1 krásnou vánočku potřebujeme:

Na těsto:
  • 500 g polohrubé mouky
  • trošku hladké mouky
  • 120 g cukru krystal
  • 110 g másla
  • 1 kostka droždí (42 g)
  • 1 vejce + 1 žloutek
  • 250 ml mléka
  • 1/4 lžičky soli
  • rozinky naložené v rumu
  • trošku strouhané citronové kůry

Navrch:
  • vejce na potření
  • mandle na posypání

Nejprve si připravíme kvásek - ve velkém hrnku ohřejeme v mikrovlnné troubě cca 150 ml mléka tak, aby bylo vlažné. Do mléka zamícháme 1 lžíci cukru a rozdrobíme celé droždí. Celý kvásek zaprášíme troškou hladké mouky a necháme vzejít. Mezitím si připravíme rozinky - do většího hrnku nasypeme rozinky, zalijeme troškou rumu a troškou horké vody a necháme odstát. Do mísy (případně do domácí pekárny) prosejeme 500 g polohrubé mouky. Přidáme cukr, sůl, nastrouhanou citronovou kůru, rozpuštěné máslo, vejce a žloutek. Rozinky přecedíme a přidáme k ostatním surovinám. Přilijeme vzešlý kvásek a zbylé mléko (mléko můžeme přidávat po částech, aby se nám těsto příliš nelepilo). Vše rukama (nebo v pekárně na program "Těsto") zpracujeme do vláčného těsta. Pokud je těsto příliš lepivé, přidáme trošku hladké mouky, pokud naopak příliš tuhé, přidáme kapku mléka.


Těsto v míse lehce zaprášíme hladkou moukou, přikryjeme utěrkou a necháme 1 - 3 hodiny kynout. Čím déle bude těsto kynout, tím lépe.

Po vykynutí umotáme vánočku z 8 pramenů. Já jsem pletla vánočku podle tohoto videa z Youtube.




Po umotání necháme vánočku ještě asi 20 minut kynout na plechu vystlaném pečicím papírem. Po 20 minutách vánočku potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme kousky mandlí. Prvních cca 15 minut pečeme v troubě vyhřáté na 160° C, poté snížíme na 100° C a pečeme ještě cca 30 minut dozlatova. 


Dobrou chuť a bez závislosti (což moc nejde)! :) 
0
Share
Název: Mengeleho děvče

Originální název: 
Mengeleho děvče

Autor: Viola Stern Fischerová, Veronika Homolová Tóthová

Žánr: historický román

Rok vydání: 2017

Nakladatelství: Ikar

Počet stran: 376

ANOTACE: „Každý večer, když myslím na své milované, kteří už nežijí, se ptám sama sebe: Jak jsi to mohla přežít? Sama nevím. Bylo to opravdu jen o štěstí a o náhodě." To jsou slova Violy Stern Fischerové, ženy, která přežila Mengeleho pokusy, čtyři koncentrační tábory a nakonec nacistům utekla.

Ta hrozná doba dala vzniknout mnoha příběhům. Příběhům o odvaze, statečnosti, laskavosti, a obětování se, ale i o nenávisti, podlosti a hrůzném ponižování jiných lidských bytostí. Příběh Violy Stern Fischerové je však výjimečný i mezi nimi všemi.

Nejen že přežila peklo táborů smrti a našla v sobě sílu na riskantní útěk - ona dokázala i víc. To díky ní chytili brutální dozorkyni z Birkenau. Po válce se náhodou setkala se svou velkou láskou. S mužem, o kterém roky nevěděla, zda ještě žije. Ale nakonec se vdala za jiného. Za rytíře. Za skutečného novodobého rytíře, který získal toto vyznamenání od francouzského prezidenta za statečnost v boji po boku Spojenců.

Viola Stern Fischerová po letech svěřila své vzpomínky reportérce Veronice Homolové Tóthové. Tato kniha zaznamenává její osud i osudy dalších lidí, kteří by nikdy neměli být zapomenutí.

OBÁLKA KNIHY: Na obálce knihy se nachází fotografie malé Violy a její kartotéční lístek z Ravensbrücku. Právě obálkou mě kniha zaujala. Obálka napovídá, že nepůjde o žádný klasický příběh.


O ČEM KNIHA JE: Viola je mladá dívka, která má celý život před sebou. Alespoň to si myslí do té doby, než přijde válka. Žije s rodiči a dvěma staršími bratry v Lučenci. Má také svého domácího mazlíčka, pejska Bundžiho. A v neposlední řadě prožívá svou první velkou lásku. Ale pak přijde to, co nikdo nečekal... Židé začínají být utlačováni. Viola se postupně dostává se svou rodinou do ghetta. Tam žijí pouze v jedné místnosti a soužití s ostatními není vůbec jednoduché. Následně její bratři odcházejí na nucené práce a později se i ostatní z rodiny dostávají do transportu do Osvětimi.
Po příchodu do Osvětimi je oddělena od svých rodičů, to ještě netušila, že její rodiče byli ihned posláni do plynu a zemřeli. V Osvětimi se seznamuje s Annou, která nebyla v táboře žádným nováčkem a do všeho Violu zasvětila. Violu si pro své pokusy vybral dokonce sám Mengele, který na mladých dívkách prováděl gynekologické pokusy. V knize je také popisováno, jak prováděl pokusy na dvojčatech. Jednomu dvojčeti ubližoval a sledoval reakce toho druhého. Dvojčata k sobě také přišil, jedno z dvojčat však zemřelo a druhé zemřelo poté, co chytilo sepsi. To je jen část toho, co se v Osvětimi za zdmi pokusné laboratoře odehrávalo.
Viole se podařilo vyváznout z Osvětimi živé a dostala se do dalších tří koncentračních táborů. Nakonec se jí podařilo přežít i pochod smrti a utéct. Ještě jednou se setkala se svou první velkou láskou a dokonce se jí podařilo chytit jednu z dozorkyň z Osvětimi.

Dívala jsem se na maminku, jak stojí v té druhé skupině, kde jsem ještě před chvílí byla s ní. Když dokončili selekci, na levé straně bylo několik desítek lidí. Muži, staří, rodiny s dětmi. Selekce skončila. Mengele odešel.


MŮJ NÁZOR: Dlouhou dobu jsem si chtěla přečíst další knihu z válečného období. Všichni mi říkali, že kniha je drsná, ale krásná. Nezbývá mi než souhlasit. Knihu jsem přečetla skoro jedním dechem. Píšu "skoro", protože jsem si občas, hlavně v pasážích, kdy byly popisovány Mengeleho pokusy, musela prostě dát pauzu. To, co je lidská bytost schopna udělat jiným lidem, je naprosto zdrcující a odporné. Nechápu, jak někdo mohl být tak krutý. Takové příběhy zní až neuvěřitelně, i když člověk ví, že se to bohužel dělo. Proto mi nezbývá nic jiného než k lidem, kteří tyto útrapy přežili vzhlížet s respektem a pokorou. Obdivuji všechny, kteří se i přes to všechno dožili vysokého věku a třeba, jako právě paní Viola, měli i děti. Je to zázrak. Tento příběh byl dojemný, úžasný. Nejednou jsem u něj uronila pár slz. Určitě ho doporučuji naprosto všem, kterým není tato tematika lhostejná. Za mě jedna z TOP knih.

HODNOCENÍ: 100 %




0
Share
Název: Diagnóza: učitelka

Originální název: Diagnóza: učitelka


Autor: Gabriela Falcová

Žánr: humorný příběh

Rok vydání: 2017

Nakladatelství: Triton

Počet stran: 144

ANOTACE: Vrátit se ve čtyřiceti letech do školy s partou kamarádek je námět na knížku. Zejména pokud se jedná o učitelky. Hnány vidinou červeného diplomu hrdinně absolvují všechny povinné předměty a při hodinách sportovní a hudební výchovy podávají výkony za hranicí vlastních možností.

S nadsázkou vylíčené příběhy z každodenního života vás pobaví, ale i přesvědčí o tom, že v životě je nejdůležitější mít skvělé přátele a rodinu, na kterou se můžeme spolehnout. Hlavně však po přečtení knihy definitivně pochopíte, že povolání učitelky je skutečně diagnózou.


OBÁLKA KNIHY: Obálka knihy je obyčejná, ale funkční. Je na ní fotografie brýlaté ženy s otazníkem na čele, logo nakladatelství, název a jméno autorky. Svůj účel to jako celek plní. Desky jsou vyvedeny v měkké vazbě.


O ČEM KNIHA JE: Autorka Gabriela Falcová se jako dlouholetá učitelka musela chtě nechtě vrátit po x letech zpět do školní lavice - po novele zákona si musela doplnit vysokoškolské vzdělání. Spolu se svými kamarádkami tedy opět zažila útrapy učení, tentokrát ale s rodinou na krku. Příběh začíná talentovými zkouškami na Západočeskou univerzitu v Plzni. Hlavní hrdinky knížky (autorka a její kamarádky) zjišťují, že studium VŠ nebude jednoduché. Část knihy se zaměřuje na přípravu zvládnutí předmětů tělocvik a hudební výchova. Část kniha také na osobní život autorky a různé příhody s přáteli. Kniha je psána humornou formou, autorka popisuje různé trapasy (nejen své, ale i svých kamarádek). Nakonec se však dočkají a diplom si ze své promoce odnášejí.

Podívala jsem se hrdě na manžela a zvolala: „Proxemika, gestika, haptika." On se nejdříve lekl, pak ovšem duchapřítomně a rychle zareagoval. Ukázal na mne svou dlouhou rukou a křikl: „Dexempošumpofleks!"


MŮJ NÁZOR: Knihu jsem si přečetla na základě doporučení svých kolegyní z práce, které byly z knihy naprosto odvařené. Říkaly mi, že se u knihy často smály i nahlas. Na knihu jsem se vážně těšila, protože mám ráda humorné příběhy a navíc byla z prostředí univerzity (a vlastně i fakulty), na níž jsem studovala. Když jsem však knihu začala číst, přišlo lehké zklamání. Nějak jsem si říkala, že vlastně nevím, co na knize přišlo ostatním tak vtipného. Ano, občas tam byly pasáže, u kterých jsem se pousmála, ale že bych se popadala smíchy za břicho? To opravdu ne... Ovšem pokud jste nenáročnými čtenáři a chcete nějakou relaxační oddychovku... Proč ne?

Známku jsme nakonec dostali, ale zásadová pedagožka utrpěla obrovskou psychickou újmu. Upřímně se nám jí zželelo, a proto jsme se domluvili, že koupíme velkou kytici jako omluvu. Za čtrnáct dnů jsme přicházely s děvčaty a s nádhernými květinami k fakultě. Všechny čtyři jsme zůstaly stát, jako by do nás uhodil blesk, neboť  na budově visela černá vlajka. Napadlo nás všechny totéž: paní docentka dostala po naší zkoušce infarkt myokardu a nepřežila. Velmi jsme si oddychly, že tomu tak nakonec nebylo.

HODNOCENÍ: 60 %


Srovname.cz vám poradí, kde nakoupíte knihu Diagnóza: učitelka nejlevněji.

1
Share
Název: Tatér z Osvětimi

Originální název: The Tattooist of Auschwitz

Autor: Heather Morris

Žánr: válečný příběh podle skutečnosti

Rok vydání: 2018

Nakladatelství: CPress

Počet stran: 248

ANOTACE: Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou relativní volnost k tomu, že pomáhal druhým. Vyměňoval šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Díky němu mnozí přežili.

O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i vyděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů, potvrdil jejich syn. Tenkrát ani nedoufali, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v té nejstrašnější situaci.

OBÁLKA KNIHY: Kniha Tatér z Osvětimi vás na první pohled rozhodně upoutá svou obálkou. Je koncipována do stylu "pruhovaného pyžama", které museli nosit vězni, je na ní také vyfocena vstupní budova Březinky a zároveň ruce, které symbolizují jakousi naději. Na jedné z nich je číslo 32407, což bylo číslo, které měl na své ruce vytetované Lale, hlavní hrdina knihy.


O ČEM KNIHA JE: Kniha je románem podle skutečného příběhu. Vypráví příběh z období druhé světové války, kdy byly židům zabavovány jejich firmy a židé již nesměli pracovat. Lale Eisenberg se vydává transportem do Osvětimi, kde si ho vybere tatér Pepan jako svého pomocníka. Od té doby Lale tetuje všechny lidi, kteří přijíždějí transporty do Osvětimi. Jednou transport přiveze ženy, kterým musí tatéři vytetovat čísla. Lalea zaujme dívka jménem Gita, do které se okamžitě zamiluje a snaží se vyhledávat její přítomnost. Jednoho dne Pepan nedorazí a Lale se stane "Tetoviererem". K ruce mu jeden z esesáků přidělí Leona, vězně, kterého právě do Osvětimi přivezli. Lale všude nosí svoji brašnu s tetovacím náčiním, díky níž má od esesáků pokoj. Mezi ním a Gitou postupně vzniká jakýsi vztah. Gita a její kamarádky pro Lalea kradou peníze a drahé kameny, aby za ně Lale mohl nakoupit jídlo od polských dělníků, kteří chodí do Osvětimi stavět nové bloky. Jednoho dne se na to však přijde a Lale je poslán do trestného bloku, ze kterého se nikdo nikdy nevrátil. Laleovi se však podaří z bloku dostat. Ke konci války Lale opouští náhodou ve vlaku Březinku a je přepraven do Mauthausenu v Rakousku. Z rakouského tábora se mu podaří prchnout, cestou ho zastaví ruští vojáci a Lale se dostává do vily, kterou okupují. Protože umí hodně jazyků, chtějí po něm, aby jim obstarával zábavu, a tak se Lale vydává do městečka a shání za úplatu dívky. Později se mu podaří prchnout do Bratislavy, kde hledá Gitu. Jak to vše dopadne, si přečtěte sami. 

V nacpaném vagónu si nemohl nikdo sednout, natož lehnout. Záchod nahrazovaly dva kbelíky. Když se naplnily, mezi muži vypukla strkanice, každý se chtěl od toho smradu dostat co nejdál. Pak se kbelíky převrátily a jejich obsah se vylil. Lale si držel kufr, doufal, že penězi a šatstvem, které v něm má, by se mohl vykoupit, uniknout od toho, kam je vezou, nebo si alespoň zajistit bezpečnou práci. Třeba se tam najde něco, při čem bych mohl využít jazyky.


MŮJ NÁZOR: Nikdy jsem nějak extra netoužila po tom přečíst si knihu z období války. Na tuto knihu jsem však všude četla a slyšela parádní recenze, proto jsem se rozhodla, že jí dám šanci. Musím říct, že to byla naprostá pecka! Od začátku až do konce se příběh Lalea a Gity četl naprosto skvěle. Líbilo se mi i retrospektivní vracení do Laleovy minulosti. Samozřejmě jsem od začátku věděla, že ať se stane cokoliv, Lale to stoprocentně přežije, protože kdo by jinak autorce vyprávěl svůj příběh, že jo?! :D Nevěděla jsem však, co se s Lalem stane po opuštění brány Osvětimi. Takový spád událostí jsem vážně nečekala. Kniha je psána velice poutavým způsobem. Kromě tatéra a Gity jsou v ní popisovány osudy několika dalších lidí. Všechno mě bavilo a knihu jsem měla přečtenou opravdu celkem rychle. Laleův příběh je plný lásky a naděje, ale také hrůz, které museli lidé v této době prožívat. Myslím si, že tento příběh by si měl přečíst opravdu každý, aby si uvědomil, jaké má štěstí, že žije právě dnes, nikoliv před 77 lety. Knihu doporučuji opravdu všem - mužům i ženám. A věková kategorie? Doporučila bych ji všem ve věkové kategorii 14+. Dokonce i některé děti, které učím, si tuto knihu již přečetly a rozhodně nelitovaly. :)

Strčili ho do malé místnosti v bloku č. 11. Pověst bloků č. 10 a 11 všichni znali. Byly to trestné bloky. A za těmito stranou stojícími mučírnami stála Černá zeď, popravčí stěna. Lale si myslel, že tam ho po mučení odvedou. Dva dny seděl v temné cele, do níž pronikal jen proužek světla pode dveřmi. Odněkud se ozýval pláč a křik, Lale však raději znovu a znovu vzpomínal na chvilky strávené s Gitou.

HODNOCENÍ: 95 %


Srovname.cz vám poradí, kde nakoupíte knihu Tatér z Osvětimi nejlevněji.

1
Share
Název: Z kouře a kamene

Originální název: Z kouře a kamene

Autor: Alžběta Bílková

Žánr: urban fantasy

Rok vydání: 2018

Nakladatelství: Fragment

Počet stran: 336

ANOTACE: Morigan – nádherné, ale kruté město. Obyčejní smrtelníci zde žijí po boku nadpřirozených bytostí Šerosvěta a pod přísným dohledem čtyř vládců města. Když se jeden z nich objeví na prahu domu Carys Obelové a zemře jí v náručí, dívka netuší, že tenhle okamžik jí zásadně změní život. Může se totiž stát jeho nástupkyní – nositelkou titulu paní kouře a kamene. Aby titul získala, musí však podstoupit těžkou zkoušku od ostatních pánů města. Obstojí? Dokáže poznat spojence a odhalit nepřátele? Najde sílu a odvahu bojovat s nástrahami, ale i sama se sebou?

OBÁLKA KNIHY: Obálka knihy působí temně. Má na sobě dekor kamene s částí emblému. Název knihy je z části vyobrazen jako kouř a z části jako rytina do kamene, což naprosto dokonale koresponduje s názvem knihy. Obálka je celkem jednoduchá, ale i přesto efektivní a moc se mi líbí.

O ČEM KNIHA JE: Žánrem je urban fantasy a kniha je vyprávěna z více pohledů. Hlavní hrdinkou knihy Z kouře a kamene je Carys Obelová. V prologu se u dveří jejího domova, bytu, ve kterém žije se svou matkou, objeví jeden ze čtyř vládců města Morigan, Cael Marling, pán severu, pán kouře a kamene. Cael u dveří jejich bytu umírá a předává Carys nástupnictví a vládu nad svým panstvím. Carys však v průběhu dalších dvanácti kapitol čeká nejedna zkouška. Nejen že musí podstoupit zkoušku zbylých tří pánů města, ale také se musí vypořádat se ztrátou své matky a s různými dalšími nástrahami Šerosvěta, především s jeho různorodými obyvateli. Carys se upíná k jedinému člověku, který jí může pomoci, k Roanu Marlingovi, Caelovu synovi. Ten se ji snaží připravit na zkoušku, kterou musí vykonat. Další dějová linka nás zavádí k Maře, dívce s liščí duší. Od ní se pak dostáváme k dalším postavám, Dorianovi, Ninette, ale také třeba k její paní Adrianě, která vede černý trh s tekutými emocemi. Jestli Carys svou zkoušku zvládne a jak celý příběh dopadne, to si musíte přečíst už sami. 

Víčka mu ztěžka klesla, nedokázal je už zvednout. Přiměl se k poslední mocné myšlence pána kouře a kamene. Čas kolem nich se na jediný úder srdce zastavil. Skrze své prsty k ní vyslal veškerou svou moc, která v něm dlela dlouhá staletí, byla mu stálou společnicí do okamžiku, kdy ji on sám získal před smrtí otce. Nyní byla řada na něm, aby ji předal někomu jinému. Rozloučil se s ní jako se starou přítelkyní. Nesměla zemřít společně s ním. Poslední myšlenka. Naposledy se rozhodl být milosrdný. Vyslal slova, která se otiskla dívce v mysli.


MŮJ NÁZOR: O tom, že vychází kniha Z kouře a kamene od Alžběty Bílkové jsem, jsem se dozvěděla z knižních novinek už někdy v květnu. Zaujala mě svou anotací a také svou obálkou. Zaujalo mě navíc, že autorka je vítězkou literární soutěže a kniha je její prvotinou. Miluji fantasy, a proto jsem se rozhodla, že dám šanci české autorce a knihu si koupím. V červnu jsem k narozeninám dostala poukázky do knihkupectví, a tak jsem běžela do knihkupectví a příběh Carys Obelové jsem si odnesla domů. Přečtení knihy mi trvalo celkem dlouho, protože v práci je to letos dost nabité. Ale každou volnou chvilku jsem se ke knize vracela. Autorka píše velmi čtivým jazykem, takže se nedivím, že s tímto svým dílkem vyhrála literární soutěž Hvězda inkoustu. Jakmile mě zaujme styl psaní, je z poloviny vyhráno. Rozhodně mě zaujalo vtažení do děje pomocí prologu, ve kterém se původní vládce setkává se svou nástupkyní a předává jí svou moc. Děj dalších dvanácti kapitol je rozložen především do přípravy na zkoušku. Seznamujeme se více s postavou Carys a Roana. Čekala jsem, že ti dva spolu nakonec skončí, ale autorka mezi nimi vyvolávala pouhé náznaky zalíbení, takže nakonec se jejich vztah nerozvinul tak, jak jsem si myslela. Setkáváme se také s postavou Mary, která je otrokyní paní Adriany, které se během celého děje snaží vzepřít a odpoutat se od ní. Mara se stala mojí oblíbenou postavou, byla silná, odvážná. Líbila se mi i myšlenka autorky, kdy z Mary a Ninette udělala lesbický pár a otevřela tak čtenářům trošku pohled na LGBT komunitu. První polovina knihy plyne spíše pomaleji, autorka seznamuje čtenáře se světem "za závojem", s různými ghúly, sirénami a dalšími vymyšlenými nestvůrami. Ve druhé půlce se zúčastníme samotné zkoušky Carys Obelové, aby se mohla stát paní kouře a kamene. Nevím, jestli je to jen můj dojem, ale zkouška mi dost nápadně připomínala zkoušku Neohrožených v knize Divergence od Veronicy Roth. Číst o průběhu zkoušky mě moc nebavilo. Potom však přišla závěrečná scéna, u které jsem čekala nějaké to "WOW". Bohužel se nekonalo. To, kdo se bude skrývat pod maskou krále Moriganu, jsem tak nějak tušila už o pár stránek dříve a autorka mi moje domněnky pouze potvrdila a také jsem čekala víc akce a napětí během této závěrečné scény. Přijde mi však, že autorka potřebovala knihu rychle dopsat, proto nebyla závěrečná scéna naplno rozvinuta, jak by si zasloužila. Je to velká škoda, ale jelikož se jedná o autorčinu prvotinu, počítám, že další knihy budou už naprosto bez chybičky. A navíc... chybovat je lidské, že? :) Každopádně to ale nemění nic na "čtivosti" této knihy, která mě v mnohém překvapila. Líbil se mi nápad propojení obyčejného vyspělého světa (výtahy, mobilní telefony) se světem Šerosvěťanů. Líbily se mi popisy vládců Moriganu, při kterých si člověk opravdu může představovat, jak by postavy mohly vypadat. Líbila se mi kniha jako celek. Konec ve mně evokuje trošku fakt, že by mohla kniha mít pokračování... Takže Bětko? :) Víš, co dělat!

Mara zařvala námahou a bolestí. Liška v ní se opět vzepjala. Ozvalo se ostré prasknutí a do Mařiných žil se vlila nová vlna nečekané síly. Vzpomněnky se rozlétly do všech stran. Ačkoliv byla zčásti osvobozená, v tuhle chvíli jí to přineslo jen malou útěchu. Její otec byl navždy pryč. A ona sama stále nevěděla, kým je.

HODNOCENÍ: 90 %


Srovname.cz vám poradí, kde nakoupíte knihu Z kouře a kamene nejlevněji.

0
Share
Na 8 porcí potřebujeme:

Na korpus:

  • 200 g špaldové mouky
  • 100 g másla
  • 1 vejce
  • trošku třtinového cukru

Na náplň:
  • 1 odtučněný tvaroh
  • 2 vejce
  • trošku moučkového cukru
  • trošku třtinového cukru
  • 4 hrušky
  • skořice

Do mísy prosejeme 200 g špaldové mouky. Přidáme na kousky pokrájené máslo, 1 celé vejce a trošku třtinového cukru. Vše rukou zpracujeme do vláčného těsta. Těstem vyplníme koláčovou formu. Těsto propícháme vidličkou. V míse smícháme odtučněný tvaroh, 2 celá vejce a trošku moučkového cukru dle chuti. Vytvořenou tvarohovou směs nalijeme na připravené těsto. Hrušky oloupeme, omyjeme, rozpůlíme a odstraníme jadřinec. Hruškami poklademe připravenou tvarohovou směs, nahoru nasypeme trošku skořice a na hrušky trošku třtinového cukru, aby v troubě lehce zkaramelizoval. Pečeme na 180 - 200 stupňů asi 40 minut.

Dobrou chuť. :) 
0
Share
Město: Hořovice

Restaurace se zahrádkou: ano

Webové stránky: www.hospodanakrete.cz

První zmínky o hospodě Na Krétě pocházejí z roku 1894, do současné podoby však byla přetvořena v roce 2016. Já jsem však tuto hospůdku (podle mě spíš restauraci) navštívila se svou sestrou poprvé před necelými dvěma týdny. Rozhodně se návštěva vyplatila, protože jsme si velice pochutnaly. 

Menu:
Restaurace nabízí výběr asi z dvanácti hlavních chodů, samozřejmostí jsou také předkrmy, polévky, saláty a dezerty. My jsme si však daly pouze hlavní chod. Já jsem zvolila kuřátko Grand marnier s batátovým pyré a sestra si dala gnocchi s vepřovou panenkou v hříbkové omáčce. K pití jsme zvolily výbornou malinovou domácí limonádu a sklenku vína. Při čekání na jídlo nám číšník navíc přinesl na ochutnávku bagetku a čerstvý chléb s domácí škvarkovou pomazánkou. Já škvarky a škvarkovou pomazánku moc nemusím, ale ochutnala jsem. Pomazánka byla moc dobrá, ale bohužel jsem chuť nedokázala ocenit tolik jako moje sestra, které moc chutnala.




Personál:
Seděly jsme na zahrádce, takže jsem si všimla pouze dvou číšníků, kteří obsluhovali tam. Jejich vystupování bylo velmi milé a profesionální, nešetřili úsměvy. Neustále se dívali, jestli mají všichni všechno, na nic se příliš dlouho nečekalo. Opravdu skvělý přístup. Samozřejmě musím vyzdvihnout i práci kuchaře, kterého jsem sice neviděla, ale to, co vytvořil na talíři, bylo naprosto fenomenální.

Prostředí:
Restaurace působila velice čistě a uklizeně. Interiér vnitřních prostor je laděný do šedivé barvy, uprostřed se nachází velký bar a dřevěné stoly působí velice moderním dojmem. Posezení na zastřešené zahrádce, na kterou se vchází přes restauraci, bylo v letním počasí velice příjemné.



Pokud se tedy chystáte na výlet do Hořovic nebo někdy budete projíždět, určitě se stavte na oběd či večeři Na Krétě. Určitě nebudete litovat.
3
Share
Zdravím vás a zároveň vás všechny vítám u nové rubriky "Kde se najíst".

Jelikož jsem milovnicí jídla, asi vás moc nepřekvapí, že zkouším různá místa, kde se dá dobře najíst. Je v tom ale trošku háček, jsem dost vybíravá, takže mě neuspokojí jen tak něco. Rozhodla jsem se, že pro vás postupně budu aktualizovat seznam restaurací, kde chutná mně, rýpalce a vybíravce. Takže pokud máte obdobný problém jako já a jen tak něco vám nechutná, určitě zbystřete a čtěte dál. Třeba se zrovna do daného města chystáte na výlet a přijde vám tip na dobrou restauraci k duhu. Tak s chutí do toho... :)

Pro zobrazení dané restaurace, klikněte na název.

Upozorňuji, že vybrané restaurace mě nijak nesponzorují ani s nimi nespolupracuji.

HOŘOVICE:
  • Hospoda Na Krétě


1
Share
Název: Černooká

Originální název: Černooká

Autor: Anna Musilová

Žánr: psycho thriller

Rok vydání: 2018

Nakladatelství: Yoli

Počet stran: 288

ANOTACE: Viktorie je osmnáctiletá studentka, která žije zdánlivě normální život. Chodí na střední školu, řeší rozpory s kamarádkou a právě prožívá první lásku. Skutečnost je však jiná, než se na první pohled zdá. Před lety zemřela Viktorii matka a ona se s tím dosud nevyrovnala. Jednoho dne spatří v zrcadle záhadnou dívku – přízrak s černýma očima, který jí začne podsouvat zvrácené myšlenky. Kdo je tahle nevypočitatelná Černooká? A dokáže ji Viktorie porazit?

OBÁLKA KNIHY: Kniha mě zaujala svou obálkou, na níž se nachází dívka, která má v ruce u levého oka kus zrcátka / sklíčka, ve němž je vidět Viktoriino rozpolcení osobnosti - Černooká. Obálka je umně vyvedená, černobílou kombinaci doplňují ještě prvky červené. Je jednoduchá a přitom tak efektivní.

O ČEM KNIHA JE: Kniha Černooká je příběhem osmnáctileté Viktorie, které před devíti lety zemřela maminka. Dívka se zdá být naprosto obyčejná, chodí na střední školu, má nejlepší kamarádku, která se ji snaží seznámit s nějakým chlapcem, aby také prožila opravdovou lásku. Viktorie se však stále nevyrovnala se smrtí své matky, pořád jí chybí a často na ni vzpomíná. Jednoho dne v zrcadle spatří odraz sebe samé, jenže s uhlově černýma očima. Toto její imaginární dvojče, Černoooká, jí začne mluvit do života a podsouvat jí temné myšlenky. Viktorie navíc objeví dopis na rozloučenou od své matky, ten ji dovede až k tomu, že si sáhne na svůj vlastní život. Jenže tím se Černooké rozhodně nezbaví...

Pomalu se obrátím o sto osmdesát stupňů a pohlédnu mezi dveře. Nikdo v nich nestojí. S telefonem křečovitě přitisknutým k uchu udělám pár kroků k prahu, a vtom mě zaujme něco jiného, co vnímám rozostřeným periferním viděním. Můj odraz v zrcadle se ani nepohne. Střelím po něm očima. Sluchátko drží ledabyle, na rtech mu pohrává úsměv a odráží se v jeho očích. V jejích očích, které ale nepatří mně. Nemají bělmo, světle modrou duhovku ani jasně viditelnou zornici. Splývají v jedinou pohlcující čerň, z níž sálá cosi zlého.


MŮJ NÁZOR: Jak jsem psala již výše, Černooká mě zaujala svou obálkou. Jinak je to žánr knihy, po které bych nejspíš dobrovolně nesáhla. Úplně se to totiž vymyká mému oblíbenému fantasy a sci-fi. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem se do knihy celkem dobře začetla, protože autorka knihu napsala opravdu čtivým způsobem. Ze začátku byla kniha - tedy až na prolog - takovou tuctovou romanťárnou. Viktorie se z netýkavky stala postupně celkem fajn holkou, která konečně začala žít a zamilovala se. Tedy až do té doby, kdy se na scéně objevila Černooká. První polovina knihy byla taková vleklá, ta druhá však nabrala na obrátkách a už to jelo. Jeden zvrat za druhým. Černooká dostala ve druhé polovině knihy větší prostor, ukázala se nám tak schizofrenní osobnost Viktorie, poznali jsme ji z obou stran. Občas mi běhal až mráz po zádech. Kniha byla opravdu čtivá, možná jsem čekala trošku jiný konec. Ale na to, že tento žánr vůbec nečtu a že to byla autorky prvotina, musím říct, že mě kniha celkem mile překvapila. Rozhodně chci vyzdvihnout autorky styl psaní a její slovní zásobu, klobouk dolů před tebou, Aničko. Moc se mi líbily slovní obraty. Knihu hodnotím velice kladně, i když to opravdu není typ literatury, kterou normálně čtu. Myslím si, že kdyby kniha neměla tak vyvedenou obálku, že bych po ní pravděpodobně nesáhla, takže za obálku opravdu velké plus.


Než stihnu své přání vyslovit nahlas, z domu za mými zády se začne ozývat tichá hudba, jako by někdo pustil rádio nebo položil desku na gramofon. Upoutá to mou pozornost, avšak rychle uhasím plamínek naděje, který ve mně začne plát. Co když je to jen léčka té dívky s černýma očima?

HODNOCENÍ: 85 %


Srovname.cz vám poradí, kde nakoupíte knihu Černooká nejlevněji.

2
Share
Novější příspěvky Starší příspěvky Domovská stránka

Kdo jsem?

• Andy • 32 let • maminka Julie • učitelka ZŠ •

Milovnice rodiny, jídla, vaření, pečení, knih, hudby, tvůrčího psaní, kresby, K2hikingu, rotopedu, běhu. ♥

Pro více info klikni na fotografii.


Kontakt

Máte zájem o spolupráci? Kontaktujte mě na e-mail: andreatomanova@centrum.cz

♥ sleduj mě

Právě čtu

Instagram

Nejčastěji čtete

  • Medovníkové kuličky
  • Zapečené gnocchi s kuřecím masem, špenátem a sýrem
  • Z trouby - Karbanátky s ovesnými vločkami a parmazánem
  • Kreslím dětem do památníčků
  • Vypečená banánovo-kokosová bábovka
  • Božská vánočka nejen na Vánoce ♥
  • Hubnutí #1: "JOJO" hubnutí, správná cesta, progress září/únor
  • Vypečená tvarohová bábovka
  • Čočková polévka bez cibule
  • Banánovo-pohankové lívance

Kolik vás tu bylo?

TOPlist

♥ Sledující ♥

Spolupracuji







Archiv blogu

  • 2021 (1)
    • dubna (1)
  • 2020 (7)
    • prosince (1)
    • dubna (1)
    • března (3)
    • února (1)
    • ledna (1)
  • 2019 (5)
    • prosince (3)
    • srpna (1)
    • ledna (1)
  • 2018 (24)
    • listopadu (1)
    • září (1)
    • července (4)
    • června (1)
    • května (2)
    • března (7)
    • února (3)
    • ledna (5)
  • 2017 (95)
    • prosince (4)
    • listopadu (5)
    • října (7)
    • září (1)
    • srpna (2)
    • července (3)
    • června (5)
    • května (3)
    • dubna (6)
    • března (18)
    • února (12)
    • ledna (29)
  • 2016 (43)
    • prosince (24)
    • listopadu (6)
    • října (13)

Přelož tento blog.

Sleduj mě na Blogerky.cz

Sleduj mě na Blogerky.cz

Sleduj mě na Bloglovin

Sleduj mě na Bloglovin

Načítání
Copyright © 2015 Andy's diary - blog o všem, co mě baví a naplňuje

Created By ThemeXpose