Název: Měsíční kroniky: Cinder

Originální název: The Lunar Chronicles: Cinder

Autorka: Marissa Meyer

Žánr: sci-fi

Rok vydání: 2012

Nakladatelství: Egmont

Počet stran: 400

O ČEM KNIHA JE: Kniha vypráví příběh Cinder - dívky, která byla v dětství po nehodě zachráněna a nyní z ní je kyborg. Cinder se po nehodě ujal Linh Garan a přivedl ji do Nového Pekingu. Jeho žena Adri ji však nepřijala. Cinder má dvě nevlastní sestry - Pivoňku a Perlu. Příběh začíná na tržišti v Novém Pekingu, kde má Cinder svůj stánek. Zabývá se opravami androidů, vznášedel a různých obrazovek. Linh Cinder je v Novém Pekingu věhlasnou mechaničkou, a tak není divu, že k jejímu stánku v převleku přijde korunní princ Kai, který ji požádá o opravu androida. Na tržišti však onemocní pekařka nakažlivou a nevyléčitelnou letumózou a Cinder se s androidkou Iko vydává domů, protože jinak by musela do karantény. Později jdou hledat na vrakoviště součástky a připojí se k nim Pivoňka, která však na vrakovišti zjistí, že onemocněla letumózou. Touto nemocí onemocní i otec prince Kaie, císař Rikan. Nemoc rychle napadá organismus, lék se snaží vyvinout doktor Erland, ale bohužel se mu zatím nedaří. Cinder se dostane do laboratoře doktora jako "pokusný králík". Doktor Erland však zjistí, že Cinder je výjimečná, zatím svůj objev však tají jak před ní samotnou, tak před princem Kaiem, který věří ve včasné objevení léku, aby zachránil svého otce. Prince k Cinder stále něco přitahuje, ji k němu také. Překážkou jim však má být také královna měsíčňanů, Levana, která vyhrožuje pozemšťanům válkou. Velkým otazníkem je také to, zda se podaří vypátrat právoplatnou dědičku měsíčního trůnu princeznu Selene, kterou se nepodařilo Levaně zabít.

Cinder zvedla prsty, jako by v nich čip držela, a v duchu si ho vybavila. „Co se týče velikosti a tvaru, vypadal stejně jako každý normální čip. Ale třpytil se. Jako... jako by byl posázený drobnými drahokamy. Perleťově." Kai zbledl. O vteřinu později zavřel oči a zkřivil tvář. „Pochází z Měsíce."

MŮJ NÁZOR: Knihu jsem dostala na svoji žádost od mojí drahé sestřičky k narozeninám. Četla jsem na ni velice pozitivní ohlasy. Když jsem však přečetla prvních pár vět, začala jsem pochybovat. „Sakra, co je to za blbost?!" říkala jsem si v duchu. Dalších pár stránek jsem přelouskala a pomalu se začala do příběhu dostávat. Vžila jsem se do role hlavní hrdinky a každé její dobrodružství prožívala s ní. Musím říct, že jsem se nechala tímto příběhem naprosto strhnout a od knížky bylo těžké odcházet. Prostě a jednoduše: „Wow! Nutně potřebuji další díly!" Marissa Meyer píše naprosto poutavě a nezbývá mi nic jiného než tuto knižní sérii doporučit i vám. Máte rádi fantasy jako já? A co spojení fantasy, pohádky a sci-fi zároveň? Mě tento příběh novodobé Popelky naprosto dostal!

Mladý císař si odkašlal a zamumlal: „Vy nemáte ani ponětí, jak se tančí, že ne?" Cinder, stále ještě rozrušená, na něj upřela zrak. „Jsem mechanička." Pobaveně povytáhl obočí. „Všiml jsem si, věřte mi. To jsou skvrny od oleje na těch rukavicích, co jsem vám dal?" Cinder s hrůzou pohlédla na jejich propletené prsty a na černé skvrny na hedvábných bílých rukavičkách.

HODNOCENÍ: 95 %

Bydlení - v dnešní době hodně probírané téma. Je lepší bydlet u rodičů? Je lepší bydlet o samotě? Je lepší bydlet ve městě? Je lepší bydlet na vesnici? Ha! A je to tu zase. Spousta otázek, na které čekáte odpověď, co?

Dnes vám však nedám odpověď na všechno. Pojďme se však podívat na důvody, proč by se i nezadaní absolventi vysoké školy měli odstěhovat od rodičů. Jasně... Většině lidí vyhovuje tzv. "mamahotel", ale není lepší být svým pánem? Nevím, jak vy, ale já jsem musela doma pomáhat vždycky. Ať to bylo vynášení odpadků, mytí nádobí, utírání nádobí, plnění pračky špinavým prádlem, následné věšení prádla, vysávání... Samozřejmě jsem jakožto rebelující teenager měla vždycky plnou pusu keců, protože se mi prostě nechtělo. Ale ruku na srdce, byla to asi jen lenost a stejně jsem práci nakonec vždy udělala. Postupem času jsem se však vžila do role svojí mamky a zjistila jsem, že starost o domácnost ve spojení s pracovním vytížením vlastně není žádná sranda.

Po střední škole jsem šla na VŠ a musela jsem se o sebe postarat tak nějak sama - nejdřív na koleji, později v bytě se spolubydlícími. Po VŠ jsem si našla práci, ale 2 roky jsem ještě bydlela u našich, než jsem se konečně osamostatnila. A proč je lepší se odstěhovat od rodičů, i když jste stále singl?

1. Jste pánem svého času.

2. Jste pánem svého bordelu. Uklízíte, kdy chcete a pokud chcete.

3. Můžete domů přijít, kdy chcete. Nikdo vám pak nenadává, že jste přišli o hodinu později.

4. Můžete si domů přivést, koho chcete, a nikoho se nemusíte ptát, jestli můžete. Třeba pak už nebudete singl...

5. Do sprchy můžete jít, kdy se vám jen zlíbí - ráno po probuzení, v poledne, večer, ve 3 ráno... A nikdo vám do toho nekecá.

6. Klíďo píďo si můžete z pátku na sobotu dát filmový maraton Harryho Pottera, Hobita a Pána prstenů nebo poslední série Game Of Thrones, pak můžete prospat celé dopoledne i odpoledne a nikomu to nevadí.

7. Můžete uspořádat pořádnou domácí párty bez strachu, že se vaši vrátí nečekaně domů, protože se na chatě něco porouchalo.

8. Naučíte se samostatnosti a hospodaření. Sami musíte uklízet, nakupovat, vařit, mýt nádobí, prát a věšet prádlo. To víte, nouze naučila Dalibora housti... A teď polovina z vás bude "gůglit", co je to vlastně to "housti". ☺

9. Naučíte se manuální zručnosti. Přibít hřebík do zdi, abyste mohli pověsit obraz, nebo sestavit nábytek z Ikey podle zaručeně jednoduchého návodu pro vás nebude žádný problém.

10. Začnete si rodičů víc vážit a těšit se na pokec s nimi, protože je vídáte třeba jen jednou za 14 dní, za měsíc nebo za půl roku. Záleží na tom, jak daleko se od nich odstěhujete.

Článek berte s rezervou... ☺ Tak co, myslíte si, že je lepší bydlet u rodičů nebo se konečně osamostatnit? Jsem zvědavá na vaše názory ohledně bydlení, tak sem s nimi. ☺

Každý rok trávím letní prázdniny na táboře. Na tábory jsem jezdila nejdřív jako dítě, milovala jsem tábor na Olšině kousek od Horní Plané. Po maturitě jsem začala jezdit jako oddílová vedoucí na celé dva měsíce. Postupem času jsem začala dělat dokonce skupinovou vedoucí, to je v podstatě funkce, při které vymýšlíte táborový program - večerní programy, celotáborovou hru apod. ☺ Kolegyně mi říkají, že jsem blázen, když trávím s dětmi celý školní rok a pak jedu ještě na tábor. Možná jsem, ale strašně mě to baví. ☺

A proč vlastně trávit prázdniny na táboře, když už jste dospělí? Přináším vám hned 10 důvodů...

1. Zaručeně poznáte nové lidi. Z vlastní zkušenosti vím, že parta lidí na táboře se každoročně lehce obměňuje a poznávat nové lidi je přece super.

2. Užijete si spoustu zábavy nejen při hrách, ale také třeba při diskotékách, nočních bojovkách apod.

3. Dostanete 5x denně najíst a nemusíte pro to ani hnout prstem.

4. Strávíte spoustu času v přírodě.

5. Neutratíte ani korunu a ještě si možná něco málo vyděláte.

6. Zjistíte, že vlastní děti vlastně až tak moc nechcete, protože vám stačí vašich 12 - 15 rarachů.

7. Zjistíte, že můžete fungovat i tehdy, když spíte jen 4 - 6 hodin denně.

8. Zaručeně se naučíte minimálně jednu novou hru ročně a nespočet nových slov jak od oddíláků, tak od dětí.

9. Nestrávíte před zrcadlem ani minutu denně, na táboře fakt nikoho nezajímá, jestli vypadáte jako zombie.

10. Na táboře se kolikrát opálíte lépe než u moře.

Tak co? Vyrazíte na tábor? ☺

Nazdárek! ☺

Jak se máte? Já pomalu, ale jistě vstupuji do posledního týdne školního roku 2016/2017. Dokonce i ve vzduchu je cítit, že se nezadržitelně blíží prázdniny! A prázdniny bez cestování? To by prostě nešlo! Kam se chystáte vy? Já letošní prázdniny strávím opět na letním dětském táboře. A mám pocit, že si s sebou potáhnu spoustu knih. Dostala jsem opět chuť na Harryho Pottera, protože tento můj oblíbený hrdina (jéééžiš, vždyť víte, že miluju Harryho Pottera ♥) slaví 20 let.

A jelikož jsem navíc tvor soutěživý, a dokonce se mi podařilo pár soutěží už vyhrát, rozhodla jsem se, že se zapojím do výzvy, která byla publikována na webu Blogerky.cz. Jednalo se o výzvu, ve které se mohly vyhrát produkty z e-shopu www.fotorada.cz, mezi nimiž byl i cestovní hrnek od Zak!designs. Zkusila jsem své štěstí a hle... Byla jsem vybrána k vyzkoušení. A jaký je můj nový cestovní hrnek, který se mnou a mými knihami pojede strávit 6 nádherných týdnů na táboře?

Tak v každém případě je zelený! ☺ Zelenou barvu mám moc ráda, navíc přesně tuhle zelenou mám na zdi v pokoji u našich, takže ve mně evokuje trošku nostalgie a asi mi vždycky bude připomínat můj báječný domov se skvělým rodinným zázemím. Do hrnku se vejde skoro půl litru nápoje. Záleží na každém, co si do něj dá... Může to být nápoj studený, který v letních měsících pomůže k chvilkovému osvěžení, ale také nápoj teplý, který vydrží v tomto hrnku teplý něco kolem hodinky, což je skvělé především v zimě. ☺ Není nic lepšího, než si na cestu do práce udělat horký čaj a upíjet ho, když venku mrzne, až praští. Hrnek je opatřen fungujícím zavíráním, takže nehrozí rozlití nápoje např. do tašky. Skvělé je také to, že se hrnek může mýt v myčce. Jupííí!


Cestovní hrnek seženete na e-shopu www.fotorada.cz za 259,- Kč a dokonce v několika barvách (kromě zmiňované zelené také např. v růžové, modré, bílé, černé, červené a také oranžové "Coral").

A co vy? Už máte ten svůj? Jakou barvu byste si vybrali vy?


Všichni si užívejte letní pohody někde u vody a nezapomeňte na dodržování pitného režimu! ☺

Vaše Andy ♥

Na čokokrém:

• 250 g másla
• 320 g krémového sýra (Gervais apod.)
• 100 g hořké čokolády
• moučkový cukr dle chuti

Na ozdobu:

• ovoce dle chuti (třešně, jahody, maliny, ostružiny, borůvky)
• sladké laskominy (Kinder Bueno, Ledové kaštany, Raffaello)

Nejprve si připravíme těsto na korpus. Ve vodní lázni rozpustíme čokoládu a máslo, přidáme lžičku vanilkového aroma a lžičku instantní kávy (prášek). Vzniklou čokoládovou hmotu nalijeme do mísy a necháme chvilku chladnout. Přidáme cukr a vyšleháme. Poté přidáváme po jednom vejce, která zapracujeme šlehačem. Přidáme mléko a opět vše šlehačem spojíme dohromady. Na závěr do těsta zapracujeme mouku, kakao a prášek do pečiva. Vše vylijeme do vymazané a moukou vysypané formy a pečeme v předehřáté troubě na 160°C asi 50 - 60 minut.

Během chladnutí korpusu si připravíme krém. Čokoládu rozpustíme ve vodní lázni a necháme trošku vychladnout. Změklé máslo vyšleháme s krémovým sýrem a přidáme čokoládu. Vyšleháme krém, do kterého dle chuti přidáme moučkový cukr.

Vychladlý korpus rozkrojíme na dvě části, promažeme připraveným krémem a obě části zase spojíme. Nahoru na korpus navrstvíme druhou část krému, na který klademe ovoce dle chuti a různé sladké tyčinky. Dort necháme uležet přes noc v lednici.

Dobrou chuť. :)

Název: Siréna

Originální název: The Siren

Autorka: Kiera Cass

Žánr: fantasy

Rok vydání: 2017

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 304

O ČEM KNIHA JE: Kniha vypráví příběh Kahlen, která pluje se svými rodiči a bratry na lodi, když uslyší zpěv Sirén. Všichni se vrhají do moře, ale Kahlen prosí o záchranu. Oceán ji zachrání před utonutím, ale ona mu musí sto let oddaně sloužit jako jedna ze Sirén. Může žít celkem normální život, ale za žádných okolností nesmí na žádného člověka promluvit, protože její hlas je nástrojem zkázy. Druhou podmínkou je to, že se nesmí zamilovat, protože patří pouze Oceánu. Oceán se potřebuje čas od času nasytit, a proto musí Sirény zpívat a svým zpěvem vést lodě do záhuby. Kahlen už má odslouženo 80 let, když se v knihovně setká s mladíkem Akinlim, do kterého se časem zamiluje. A v tom je právě háček, Akinli jí převrátí život naruby. Jak příběh lásky mýtického stvoření a obyčejného člověka dopadne? To si přečtěte sami!

MŮJ NÁZOR: Siréna byla první knihou, kterou jsem si od autorky Kiery Cass přečetla. Tato kniha vyšla až letos, přestože je autorčinou prvotinou. Četla jsem různé recenze, ale ve spoustě z nich se psalo, že Siréna je oproti sérii Selekce, kterou se Kiera Cass proslavila, velmi slabá. Selekci mám sice doma, ale ještě jsem se k ní nedostala, a tak jsem se rozhodla, že si nejdříve přečtu Sirénu. Musím říct, že rozhodně nelituji. Kniha se četla téměř sama, námět příběhu byl velice poutavý. Příběh Kahlen, jejích "sester" a Akinliho mě zaujal a jednoznačně tuto knihu doporučuji. Takže - pokud máte rádi romantické příběhy se nádechem fantasy a špetkou dramatu, je tato kniha právě pro vás.

HODNOCENÍ: 90 %

Máte rádi čokoládu? A co čokoládu ve spojení s horkým ovocem? Ano? V tom případě musíte vyzkoušet tuto sladkou pecku - čokoládový fondant ("soufflé"). S tímto receptem jsem se zúčastnila výzvy na portálu Blogerky.cz. Jelikož se můj recept líbil, dostala jsem možnost ochutnat mražené produkty od DIONE. Vybrala jsem si ovoce, protože ovoce není nikdy dost a miluji ho. Mražené ovoce mi usnadňuje (hlavně) v zimě život, protože čerstvé sezónní ovoce je v té době nedostatkovým zbožím a já svou ovesnou kaši s ovocem prostě nedám. Do rukou se mi dostaly mražené jahody a mražená lesní směs. Rozhodla jsem se připravit čokoládovou bombu. Tak se pojďme pustit do výroby tohoto senzačního dezertu!

Na 4 porce budeme potřebovat:

• 100 g čokolády (70 % kakaa a víc)
• 90 g másla
• 120 g cukru krupice
• 3 vejce
• 40 g hladké mouky

• kousek másla
• hladká mouka na vysypání formiček

Ve vodní lázni rozpustíme čokoládu a máslo. V míse ušleháme do pěny celá vejce s cukrem. K ušlehané pěně přidáme rozpuštěnou čokoládu a ihned mícháme, aby se nám vejce nesrazila. Přisypeme mouku a umícháme hladké těsto. Formičky vymažeme máslem a vysypeme moukou, těsto do nich rozdělíme. Pečeme v troubě předehřáté na 200°C asi 10 - 15 minut. Po upečení fondant objedeme nožem, aby šel hezky vyklopit.

Jak fondant podávat? Je to sladká bomba, takže ho můžeme podávat klidně samostatně, ale já ho mám nejradši se svařeným ovocem - rybíz, borůvky, maliny. :) Nebo třeba s vanilkovou zmrzlinou či s ovocnou omáčkou.

Na ovocnou omáčku budeme potřebovat:

• mražené ovoce (lesní směs, jahody od DIONE)
• trošku cukru krupice (dle chuti)
• trošku mleté skořice
• smetanu ke šlehání

Lesní směs a jahody vysypeme do hrnce, přidáme trošku vody a pomalu přivedeme k varu. Přidáme cukr dle chuti, můžeme přidat trošku skořice. Nakonec přilijeme smetanu a lehce povaříme. Připravenou ovocnou omáčkou přelijeme ještě horké "soufflé".

Dobrou chuť! :)

Já vím, já vím, dlouho jsem se nepřihlásila... Je to teď dost složité a na nic nemám moc času, tak snad mi to odpustíte. Každopádně jsem se rozhodla, že dnes prostě musím sepsat pár řádek. Proč? Dnes mám narozeniny. Ano, jsem zase o rok starší. Kolik mi je? Už mi táhne poslední rok na 30... Ano, dnes je mi 29 let. Poslední dobou si připadám jako Bridget Jones... Takže film na večer je naprosto jasný! ☺

Sama pociťuji, že už to není to, co to bývalo dřív... Prostě stárnu. A jak se to projevuje? Mám tu pár bodů.

1. Lidé vám neustále říkají: "Když byla v tvém věku tvoje máma, tobě bylo už 10 let!"

2. Lidé vám neustále říkají: "A kdy se budeš vdávat? Věk už na to máš!"

3. Lidé vám neustále říkají: "V tvém věku si normální lidi pořizují děti."

4. Lidé vám neustále říkají: "Jo, aha, ty ještě nemáš chlapa... Ale neboj, ten pravej někde čeká."

5. Když jdete na party, jste rádi, když se o půlnoci dokodrcáte taxíkem domů a padnete do postele. Kde jsou ty časy, kdy se chodilo z party až za světla?!

6. Stačí vám opravdu málo... Vypijete 3 sklenky vína a chce se vám spát. Kde jsou ty časy, kdy člověk vypil litr vína a pár panáků, na které ho pozvali kamarádi místo dárku, a druhý den byl naprosto v pohodě?!

7. Děti ze sídliště, kde jste vyrůstali, vám začínají říkat: "Dobrý den." místo klasického "Čus!" nebo "Ahoj."

8. Kamarádka vám na poslední chvíli odřekne večerní holčičí posezení, protože manžel má rýmičku a nemůže mu na krku nechat malé dítě. A hlídací babička bydlí 100 km daleko...

Tak co? Jste na tom podobně? Když už jsme u toho věku, zajímalo by mě, jaká skupina lidí čte můj blog. Napište mi do komentáře, kolik vám je let, ať si udělám představu. ☺

Fajn večer. ♥

Andy

Název: Griša - Světlo a stíny

Originální název: Shadow and Bone

Autorka: Leigh Bardugo

Žánr: fantasy

Rok vydání: 2017

Nakladatelství: Fragment

Počet stran: 312

O ČEM KNIHA JE: Kniha popisuje příběh Aliny Starkové - sirotka, dívky, která v životě neměla moc štěstí. Na začátku se můžeme dočíst o dětství Aliny, které strávila s kamarádem Malem -  také sirotkem. Jako děti je přijeli Grišové vyzkoušet, zda nemají vrozené kouzelné schopnosti, ale nic nezjistili. Alina a Mal žijí v Ravce, zemi, která je rozdělena Vrásou stínu na dvě části. Navíc ve Vráse číhá nebezpečí v podobě tzv. Volker. Alina se svým regimentem přeplouvá Vrásu stínu, když jsou napadeni. Jejímu příteli Malovi hrozí smrt a v tu chvíli se u Aliny projeví její síla, o které neměla ani tušení. Alina je jedinou světlonoškou v celé zemi. Je předvedena před nejvyššího z Grišů - mocného Temnyje, muže, který ovládá temnotu a před kterým i král má respekt. Ten nařídí, aby byla převezena do královského paláce, kde se má naučit zacházet se svou silou. Temnyj chce Alinu použít jako zbraň. Jak tohle nakonec dopadne?

MŮJ NÁZOR: Když jsem narazila na tuto knihu, zaujala mě už svou krásnou obálkou. Jsem asi blázen, ale často si knihy vybírám právě podle obálky. Navíc miluji fantasy literaturu, takže jsem ji prostě musela mít. O autorce knihy, Leigh Bardugo, jsem nikdy neslyšela, takže jsem byla zvědavá, jak tato její prvotina dopadne. A musím říct, že dopadla víc než uspokojivě. Děj byl celkem zajímavý, kniha utíkala od prvních stránek celkem svižně. Autorka píše poutavě, takže jsem knihu jen velmi nerada odkládala. Přesto jsem v knize narazila na "drobný nedostatek", za který ovšem nemůže autorka, ale čeští korektoři. V knize jsem narazila na pravopisné chyby a celkem dost překlepů nebo "dublování" slov ve větách, což mi celkem vadilo. Jinak mě však tato kniha zaujala a jsem zvědavá na další příběh Aliny, Mala a Temnyje. Doufám, že v češtině vyjde co nejdříve.

HODNOCENÍ: 90 %